Bloody and unhonor - 1 - Vynucený rozhovor

A/N: Tento příběh nic nepropaguje. Nesnaží se lidem přiblížit nějakou podstatu čehokoliv. Je o smrtijedství, lásce, ponížení a životních zkušenostech. Rozhodně není o dítěti v každém z nás, které potřebuje být zahrnované city. Myšlenky kterékoliv z postav nejsou žádným způsobem směrodatné. Autorka nenese žádnou zodpovědnost za psychické dopady na čtenáře.

Forced conversation // Vynucený rozhovor
hidden agenda // utajené projednání
you think we’re stupid // myslíš, že jsme hloupí
how dare you // jak tě urazit
the rug has not been pulled // kobereček nebyl roztažen
over our eyes, you fool // našima očima, ty blázne
we can see right through // vidíme přímo skrz

Severus se málem vyzvracel z podoby. Seděl ochable vedle záchodové mísy, z rány na hlavě mu po čele stékala krev a kapala na řasy a tváře, opuchlou ruku tiskl k chladivým dlaždičkám podlahy a nohy mu čouhaly ze dveří kabinky. Bušilo, třeštilo, dunělo, pulzovalo mu celé tělo. Pod víčky mu tancovaly supernovy se všemi svatými a žaludek se snažil smrsknout.
Veden podvědomím, pokusil se vstát, avšak zatmělo se mu před očima a stěny se s ním rozhoupaly. Dopad mu vyrazil dech a přivodil strašlivý pocit osobního zemětřesení. Bolestí a nevolností mu vyhrkly slzy. Nedokázal se hnout.
Severus ztratil pojem o čase. Jediné, co vnímal, byly dlaždice, postup krve mezi vlasy, pálivé slzy a neustávající bolest. Najednou se něco vtěsnalo pod jeho záda a kolena. Okolí se s ním zatřáslo a dlaždičky pod ním zmizely. Chtěl promluvit, ale vydal ze sebe jen zaúpění. Zdi a věci se kolem něj pohybovaly. Jen okrajově si uvědomoval, že ho někdo nese. Matně vnímal, že byl složen na postel a závěsy někdo zatáhl.
Severus musel omdlít, protože si nedokázal vzpomenout, jak se na něm ocitlo pyžamo a okolo hlavy obvaz. Opíral se o něco měkkého, ale byl příliš slabý na zjištění o co. Pohled měl zakalený, nicméně poznal svoji ložnici. Nad sebou spatřil cosi světlého. Pomalu vztáhl ruku.
,,Šššt, no tak,“ ozvalo se konejšivě, ,,ovážu ti dlaň a můžeš v klidu spát.“ Severus přesto pohyb dokončil. To světlé byly vlasy.
,,Lily,“ zašeptal omámeně.
,,Ne, já nejsem Lily. Jsem Lucius Malfoy,“ dostalo se mu odpovědi. Severuse to nevyděsilo. A i kdyby, nedokázal by s sebou trhnout. Lucius byl primus ze Zmijozelu, takže nebyl důvod k obavám. Očividně Seva ošetřil a pokusil se mu zmírnit šok lektvarem, jehož pachuť ulpívala na jazyku jako tenounký filtr.
,,Tohle musíš vypít,“ přikázal Lucius, když skončil s rukou, a přiložil mu ke rtům malou lahvičku. Severus poslušně otevřel ústa a nechal tekutinu sklouznout do krku. Málem se mu zvedl žaludek, jakmile polknul.
,,Co to bylo?“ zeptal se omámeně. Než odpověděl, povytáhl ho Lucius do sedu a jeho ruce podepřely třesoucí se tělo.
,,Krvosytný lektvar,“ odvětil. Pak ztišil hlas a otázal se: ,,Co se stalo na tom záchodku?“
,,Potter,“ vydechnul Severus zničeně, ,,…a ti tři mne přepadli. Říkali, že jsem…že…“ nedokázal pokračovat. Několikrát se nadechnul, aby zahnal dusivý pocit v krku, jenže bezvýsledně. Před očima mu vytanuly jejich výsměšné obličeje a rozpily se slzami. Luciovy paže ho objaly. V Severovi hrklo a pocítil nával vděčnosti. Urputně se snažil nebrečet, jenže…v tom objetí bylo tak dobře. Klid. Bezpečí. Nedokázal to pojmenovat. Nikdy dřív nemohl zjistit, jak se tomuhle stavu útěchy říká.
,,Že jsem umaštěná zrůda! Že si nezasloužím chodit do Bradavic. Že matka je ráda, že se na mne konečně nemusí dívat!“ dokončil. Sotva si uvědomoval, že mu přes vzlyky není rozumět, ale Lucius ho nepřerušoval. Drobná ručka svírala sedmákovo zápěstí a ta ovázaná visela na lokti jako bezvládný balonek.
Ostatně, Lucius chtěl, aby se Severus vymluvil a uklidnil. Jednak ztratil hodně krve a kdyby se mu něco vážného přihodilo, bylo by to na Luciovu zodpovědnost. Za druhé…Lucius si nedokázal pomoct. Ne, že by se o Severuse někdy nějak víc zajímal nebo že by se v jeho nitru vyskytl soucit. Lucius totiž věřil na pomstu stejným způsobem, jakým jiní lidé věří třeba ve spravedlnost. A když se mu tohle polomrtvé titěrné tělíčko třáslo na klíně, lomcoval jím vztek. Mladý Snape byl ten typ, který je příliš slabý na to, aby se ubránil, a příliš hrdý, než aby žádal o pomoc – takový typ, který Pán Zla potřebuje.
,,Severusi,“ řekl klidně, ,,bojovali jste spolu?“
Chlapec přikývnul. ,,Vypálil jsem na Blacka škrtící kletbu, ale minul jsem.“
,,Cože?“ vyhrknul Lucius překvapeně. ,,Ty ji znáš?“
,,Jo, ale neřekneš to nikomu, že ne?“ obrátil se na něj Severus úpěnlivě. Lucius přikývnul. Tahle kletba byla základ černé magie. Museli jste u ní chtít ublížit. Zajímavé…
,,Pak na mne Potter vyslal nějaké kouzlo a mně opuchla ruka. Jenže jsem uklouznul a praštil se do hlavy. Když jsem se probral, byli pryč,“ dokončil a potáhnul. Lucius ho ze sebe opatrně sundal a slezl z postele.
,,Dobrá, co bys řekl tomu, kdyby všichni čtyři zítra umývali v kuchyni nádobí bez pomoci kouzel? Výborně. Teď se vyspi,“ dodal a pomohl Severovi do deky. ,,Ráno zajdeš na ošetřovnu a necháš si sundat obvazy. Kdyby se sestra vyptávala, tak ji odkaž na mne. No to je všechno. A kdyby ještě něco, tak jdi hned za mnou, jasné?“ Severus se schoulil do klubíčka, což si Lucius sice vyložil jako zápor, ale doufal, že o tom Sev zauvažuje.
Obrátil se k odchodu, když zaslechl pláč a výkřik zadušený v polštáři. Lucius se považoval za bezcitného, ovšem některé věci byly neignorovatelné. Pomalu se vrátil a sedl si na kraj postele. Severus se odtáhnul.
,,Chceš lektvar proti nočním můrám?“
,,Ne,“ odpověděl Severus a schovával hlavu v peřině. „Umím si ho uvařit.“
,,Tahle škola očividně plýtvá tvým talentem,“ ucedil Lucius pochvalně. Se Snapem to nehnulo. Malfoy by strašně rád něco řekl, jenže co? Proč se vůbec snaží? Proč opatřuje tohle štěně? Protože je to další část jeho pomsty celému světu. Ukáže mu, jak využít svých slabostí a proměnit je ve zbraně. Bude ho držet na nohou, aby všichni, kteří ho chtějí zničit, trpěli tím, že to nikdy nedokážou. To byly ty maličkosti života, na kterých Lucius tolik lpěl.
,,Podívej, Seve, musím jít, ale pamatuj si jednu věc,“ řekl po chvíli ticha. ,,Nikdy se nesnaž změnit. A když, tak jen kvůli sobě, protože těm, které miluješ, nejsi nic dlužen a těm, které nenávidíš, je to stejnak jedno,“ a s tím odešel.